Pro rodiče
Co je to skauting?
Skauting ? to jsou kamarádi, přátelé a společenství lidí, kteří sdílejí podobné hodnoty. Vyrůstat ve skautském oddíle znamená chopit se šance žít naplno. Být aktivní a najít vlastní místo ve světě. Skauting je příležitost rozvíjet nejen sebe, ale i své okolí. Skauti a skautky se snaží tvořit lepší svět tím, že berou vlastní život do svých rukou.
Skautská výchova ctí především tyto hodnoty:
-hrát fair play
-spolupracovat s ostatními
-být ohleduplný k okolnímu prostředí
-mít vztah k přírodě
Skauting všestranně působí na rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí ? prostřednictvím her, zážitků, aktivit a dalších činností. Junák ? český skaut, z. s. sdružuje 57 840 dětí, mladých lidí a dospělých dobrovolníků a je největší výchovnou organizací v republice. Zároveň je členem světových skautských organizací WOSM a WAGGGS. Více na skaut.cz
Co budu potřebovat?
Schůzka: stezka (dostává se cca měsíc po příchodu), papíry(blok), tužka + pastelky, skautský deník (s tvrdými deskami), šátek (velký tak, aby se s ním daly pohodlně zavázat oči), uzlovačka (silnější lano o délce cca 1,5 - 2 m pro nácvik uzlů), výpravníček (notýsek/diář, kam si zapisujeme výpravy)
Jednodenní výprava: Kromě věcí na schůzku je třeba mít pití (ideálně 1,5 l) a svačinu na celý den, kapesní nůž, pohodlné boty (viz dále), pláštěnku a vhodné oblečení, KPZ (viz konec článku). Vše by mělo být v batohu na záda (ne taška přes rameno ani igelitka).
Vícedenní výprava: K věcem na jednodenní výpravu bude potřeba přibalit spacák, karimatku a dostatek oblečení. Na některé výpravy bude dále potřeba svítilnu (čelovku).Tyto věci už se do menšího batohu nevejdou, bude třeba velký neboli krosna. Na vícedenních výpravách obvykle zajišťujeme jídlo od sobotní snídaně.
Batohy:
Krosna by měla mít objem minimálně 45 litrů, spíše 60. Po několikaleté praxi si však vystačíte i s 35 l. Klíčový je zádový systém - tedy části batohu, které jsou v kontaktu s tělem. Existují celoodvětrané batohy, které se zad nejčastěji dotýkají na většině plochy pouze síťkou, takže záda velmi dobře větrají, ale mívají často prohnutá pevná záda, a tudíž se do nich hůře balí. Většina batohů má pevný zádový systém, upřednostněme z nich však ty, kdy se systém lze posouvat pro různou výšku člověka. A kdo můžete, pořizujte batoh dámský, lépe sedí, hlavně na ramenou a člověk se tolik nehrbí.
Bezpodmínečně nutný je u krosny bederní pás (popruh, který by měl dítěti jít zapnout přes kyčle, a nesmí plandat) - mnoho nabízených batohů má bederní pásy umístěné nevhodně (ve výši žeber) nebo moc úzké (čím širší, tím pohodlněji se batoh nosí), nebo příliš dlouhé (pro štíhlé). Bederní pás pomáhá rozložit zátěž z batohu a uleví tím ramenům, která by jinak pod 10 - 15 kilovým batohem jen trpěla. I batoh na jednodenní výpravy by měl mít podobné vlastnosti jako krosna, obvykle postačí objem 15 - 25 litrů. Dnes má mnoho batohů pláštěnku ,,vestavěnou", ale pokud ne, pořiďte si pláštěnku typu pončo, která ochrání před deštěm člověka i batoh. Nikomu by se asi nechtělo spát v mokrém spacáku.
Obuv:
Boty můžeme rozdělit na nízké trekové boty (neobepínají kotník, nevhodné do vysokohorského terénu) a vysoké tzv. pohorky (kotník zčásti obepínají). Výpravy v našich podmínkách se od jara do podzimu obejdeme s nízkými. Problém nastává v zimě, kdy vyrážíme do terénu někdy i s neprošlapanými cestami. Tam se nejvhodnějšími stávají pohorky a turistické návleky (zabraňují padání sněhu do bot, ochraňují kalhoty před blátem).
Nejčastěji seženeme boty, které mají v nejnamáhanějších místech kůži a zbytek je z tkaniny, aby boty nebyly příliš tuhé a lépe dýchaly. Pro zvýšení voděodolnosti se používají membrány (nepropouští vodu dovnitř, ale pot se odpařuje); neznámější je asi Gore-Tex, ale za pohorky s membránou zaplatíte o několik set více.
Při delší chůzi chodidla trochu otékají a proto je potřeba mít v botě rezervu jak do délky, tak i do šířky. Šířka bývá často opomíjena, a proto se u některých hojně vyskytují puchýře na malíčcích. Šířku ani délku ovšem nesmíme přehánět, jinak bude noha v botě jezdit, což také způsobí puchýře. Navíc každá značka šije boty trochu jinak, pravděpodobně budete ze začátku relativně dlouho (třeba i několik let) pátrat, než najdete dobře padnoucí pohorky.
O boty je třeba starat se tzn. udržovat je čisté (žádné boty nepatří do pračky, to platí pro pohorky trojnásob!), sušit opatrně (raději déle než je zničit přílišným horkem) a používat impregnaci (zvyšuje voděodolnost a vyživuje materiál).
Spacák:
Zatím nepodnikáme žádná extrémní přezimování, většinou spíme ve spacáku v budovách. Venku spíme jen v teplých dnech, ale i tak mohou ranní teploty zejména na táboře dosáhnout méně než 10°C. Spacáky mají udávány teploty, v jakých jsou použitelné. Neřiďte se při výběru teplotou extrémní (ta udává, v jaké teplotě ještě člověk přežije noc), ale teplotou udávanou jako komfort. Ideální spacák by tedy měl mít komfortní teplotu mezi 5 a 10°C. Moc nezáleží na tom, jestli spacák bude péřový nebo s výplní z umělých vláken. O péřový spacák je třeba trochu více pečovat a má vysokou absorbci vlhka, což není ideální zejména pro spaní tzv. pod plachtou (mimo stan).
Spacák funguje na principu izolace tepla vytvářeného vlastním tělem a špatný rozměr jeho funkčnost ovlivňuje. Ideálně by měl poskytovat kolem 20 centimetrů volného prostoru nad rámec tělesných proporcí. (Pro výšku postavy 160 cm stačí spacák délky 185 cm.). Dekový spacák je vhodný spíše do interiérů, neboť svou konstrukcí nezajišťuje výraznou tepelnou izolaci. Naproti tomu mumiový spacák je ideální do venkovních prostor nebo do stanu. Za zvážení stojí dámský spacák, který je více zateplený v oblasti nohou, nebo dokoupení spacákové vložky k nedostačujícímu tepelnému komfortu.
Údržba spacáků je relativně jednoduchá. Spacák skladujte nejlépe pověšený, příp. složený; v žádném případě ho neskladujte v kompresním (přepravním) obalu. Do přepravního obalu balíme spacák těsně před balením věcí a nikdy ho nerolujeme ani neskládáme. Vlákna by překládáním ve stejných místech ztrácela své izolační vlastnosti. Jestliže dojde k jeho namočení, je nezbytné ho vysušit, aby se předešlo snížení jeho životnosti (Pravidla pro sušení platí stejná jako u bot). Praní péřových spacáků se vůbec nedoporučuje, naproti tomu syntetické spací pytle občasné šetrné vyprání snesou. Nikdy by se nemělo používat suché čištění v čistírně, protože použité chemikálie mohou spacák vážně poškodit.
Karimatka:
V současnost jsou stále na vzestupu samonafukovací karimatky (které se ovšem vždy dofukují pusou), které jsou dražší než pěnové karimatky a ne o moc víc pohodlné (záleží na tloušťce). Výhody pěnových karimatek jsou hmotnost (pohybuje se cca od 0,3 do 0,6 kg) a nezničitelnost (bez větší újmy přežijí velkou vlhkost, trní, kamínky,...); nevýhodou je sbalitelnost (zejména při cestování vlakem a autobusem).
Dalším typem jsou alumatky, které jsou tvořeny pěnovou vrstvou pokrytou hliníkovou folií. Nezajišťují však potřebný komfort po náročném dni - jsou velmi tenké (3 mm) a tedy i velmi lehké (okolo 100 g).
Samonafukovací karimatky poskytují největší komfort spaní. Jsou ovšem náchylné k porušení svrchního materiálu. Je tedy nevhodné je nosit připnuté na batohu. Na rozdíl od pěnových je nelze jednoduše nůžkami zkrátit na požadovanou délku a šířku. Pokud máte nafukovací karimatku, pořizujte si batoh o cca 5 litů větší, abyste si vše pohodlně zabalili. Doporučujeme také protiskluzovou úpravu, i na mírnějším sklonu kopce budete totiž klouzat dolů jak s karimatkou, tak se spacákem. Karimatky bývají těžší (okolo 1 kg) a také několikanásobně dražší.
Vyberte si. Z vlastní zkušenosti: na víkendové výpravy bohatě postačí pěnová. Na táboře spím na obou (pěnovou vozím kvůli přespání v lese) - pěnová vespod, samonafukovací navrch. Většinou se vyplatí přehodit přes samonafukovačku deku - když vám cokoli spadne, alespoň částečně zamezíte poškození, neušpiníte ji (deka se přeci jenom dá vyprat, karimatka ne) a nebudete po ní se spacákem klouzat.
Co je to KPZ?
KPZ je zkratka pro krabičku poslední záchrany. Ta by měla být plastová nebo plechová, co nejmenší, ale zároveň obsahující vše potřebné. A co v ní tedy má být?
Bílá/béžová/černá odmotaná nit, 2 jehly, několik klasických špendlíků, 3 různě velké spínací špendlíky (tzv. sichrhajsky), 3 knoflíky různé velikosti neutrálních barev, zápalky + škrtátko, březová kůra, čajová svíčka, špalíček tužky, papír, obvaz a několik náplastí, poštovní známka typu A, 50 - 100,-Kč v drobných, provázek, kousek křídy, další nezbytnosti na uvážení každého.
Text byl sestaven zejména pro rodiče nováčků na základě našich několikaletých zkušeností a za použití webových stránek obchodů s outdoorovým vybavením a webů skautských oddílů v Jindřichově Hradci a Turnově. Průběžně bude doplňován o další užiteční informace.
Skauting ? to jsou kamarádi, přátelé a společenství lidí, kteří sdílejí podobné hodnoty. Vyrůstat ve skautském oddíle znamená chopit se šance žít naplno. Být aktivní a najít vlastní místo ve světě. Skauting je příležitost rozvíjet nejen sebe, ale i své okolí. Skauti a skautky se snaží tvořit lepší svět tím, že berou vlastní život do svých rukou.
Skautská výchova ctí především tyto hodnoty:
-hrát fair play
-spolupracovat s ostatními
-být ohleduplný k okolnímu prostředí
-mít vztah k přírodě
Skauting všestranně působí na rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí ? prostřednictvím her, zážitků, aktivit a dalších činností. Junák ? český skaut, z. s. sdružuje 57 840 dětí, mladých lidí a dospělých dobrovolníků a je největší výchovnou organizací v republice. Zároveň je členem světových skautských organizací WOSM a WAGGGS. Více na skaut.cz
Co budu potřebovat?
Schůzka: stezka (dostává se cca měsíc po příchodu), papíry(blok), tužka + pastelky, skautský deník (s tvrdými deskami), šátek (velký tak, aby se s ním daly pohodlně zavázat oči), uzlovačka (silnější lano o délce cca 1,5 - 2 m pro nácvik uzlů), výpravníček (notýsek/diář, kam si zapisujeme výpravy)
Jednodenní výprava: Kromě věcí na schůzku je třeba mít pití (ideálně 1,5 l) a svačinu na celý den, kapesní nůž, pohodlné boty (viz dále), pláštěnku a vhodné oblečení, KPZ (viz konec článku). Vše by mělo být v batohu na záda (ne taška přes rameno ani igelitka).
Vícedenní výprava: K věcem na jednodenní výpravu bude potřeba přibalit spacák, karimatku a dostatek oblečení. Na některé výpravy bude dále potřeba svítilnu (čelovku).Tyto věci už se do menšího batohu nevejdou, bude třeba velký neboli krosna. Na vícedenních výpravách obvykle zajišťujeme jídlo od sobotní snídaně.
Batohy:
Krosna by měla mít objem minimálně 45 litrů, spíše 60. Po několikaleté praxi si však vystačíte i s 35 l. Klíčový je zádový systém - tedy části batohu, které jsou v kontaktu s tělem. Existují celoodvětrané batohy, které se zad nejčastěji dotýkají na většině plochy pouze síťkou, takže záda velmi dobře větrají, ale mívají často prohnutá pevná záda, a tudíž se do nich hůře balí. Většina batohů má pevný zádový systém, upřednostněme z nich však ty, kdy se systém lze posouvat pro různou výšku člověka. A kdo můžete, pořizujte batoh dámský, lépe sedí, hlavně na ramenou a člověk se tolik nehrbí.
Bezpodmínečně nutný je u krosny bederní pás (popruh, který by měl dítěti jít zapnout přes kyčle, a nesmí plandat) - mnoho nabízených batohů má bederní pásy umístěné nevhodně (ve výši žeber) nebo moc úzké (čím širší, tím pohodlněji se batoh nosí), nebo příliš dlouhé (pro štíhlé). Bederní pás pomáhá rozložit zátěž z batohu a uleví tím ramenům, která by jinak pod 10 - 15 kilovým batohem jen trpěla. I batoh na jednodenní výpravy by měl mít podobné vlastnosti jako krosna, obvykle postačí objem 15 - 25 litrů. Dnes má mnoho batohů pláštěnku ,,vestavěnou", ale pokud ne, pořiďte si pláštěnku typu pončo, která ochrání před deštěm člověka i batoh. Nikomu by se asi nechtělo spát v mokrém spacáku.
Obuv:
Boty můžeme rozdělit na nízké trekové boty (neobepínají kotník, nevhodné do vysokohorského terénu) a vysoké tzv. pohorky (kotník zčásti obepínají). Výpravy v našich podmínkách se od jara do podzimu obejdeme s nízkými. Problém nastává v zimě, kdy vyrážíme do terénu někdy i s neprošlapanými cestami. Tam se nejvhodnějšími stávají pohorky a turistické návleky (zabraňují padání sněhu do bot, ochraňují kalhoty před blátem).
Nejčastěji seženeme boty, které mají v nejnamáhanějších místech kůži a zbytek je z tkaniny, aby boty nebyly příliš tuhé a lépe dýchaly. Pro zvýšení voděodolnosti se používají membrány (nepropouští vodu dovnitř, ale pot se odpařuje); neznámější je asi Gore-Tex, ale za pohorky s membránou zaplatíte o několik set více.
Při delší chůzi chodidla trochu otékají a proto je potřeba mít v botě rezervu jak do délky, tak i do šířky. Šířka bývá často opomíjena, a proto se u některých hojně vyskytují puchýře na malíčcích. Šířku ani délku ovšem nesmíme přehánět, jinak bude noha v botě jezdit, což také způsobí puchýře. Navíc každá značka šije boty trochu jinak, pravděpodobně budete ze začátku relativně dlouho (třeba i několik let) pátrat, než najdete dobře padnoucí pohorky.
O boty je třeba starat se tzn. udržovat je čisté (žádné boty nepatří do pračky, to platí pro pohorky trojnásob!), sušit opatrně (raději déle než je zničit přílišným horkem) a používat impregnaci (zvyšuje voděodolnost a vyživuje materiál).
Spacák:
Zatím nepodnikáme žádná extrémní přezimování, většinou spíme ve spacáku v budovách. Venku spíme jen v teplých dnech, ale i tak mohou ranní teploty zejména na táboře dosáhnout méně než 10°C. Spacáky mají udávány teploty, v jakých jsou použitelné. Neřiďte se při výběru teplotou extrémní (ta udává, v jaké teplotě ještě člověk přežije noc), ale teplotou udávanou jako komfort. Ideální spacák by tedy měl mít komfortní teplotu mezi 5 a 10°C. Moc nezáleží na tom, jestli spacák bude péřový nebo s výplní z umělých vláken. O péřový spacák je třeba trochu více pečovat a má vysokou absorbci vlhka, což není ideální zejména pro spaní tzv. pod plachtou (mimo stan).
Spacák funguje na principu izolace tepla vytvářeného vlastním tělem a špatný rozměr jeho funkčnost ovlivňuje. Ideálně by měl poskytovat kolem 20 centimetrů volného prostoru nad rámec tělesných proporcí. (Pro výšku postavy 160 cm stačí spacák délky 185 cm.). Dekový spacák je vhodný spíše do interiérů, neboť svou konstrukcí nezajišťuje výraznou tepelnou izolaci. Naproti tomu mumiový spacák je ideální do venkovních prostor nebo do stanu. Za zvážení stojí dámský spacák, který je více zateplený v oblasti nohou, nebo dokoupení spacákové vložky k nedostačujícímu tepelnému komfortu.
Údržba spacáků je relativně jednoduchá. Spacák skladujte nejlépe pověšený, příp. složený; v žádném případě ho neskladujte v kompresním (přepravním) obalu. Do přepravního obalu balíme spacák těsně před balením věcí a nikdy ho nerolujeme ani neskládáme. Vlákna by překládáním ve stejných místech ztrácela své izolační vlastnosti. Jestliže dojde k jeho namočení, je nezbytné ho vysušit, aby se předešlo snížení jeho životnosti (Pravidla pro sušení platí stejná jako u bot). Praní péřových spacáků se vůbec nedoporučuje, naproti tomu syntetické spací pytle občasné šetrné vyprání snesou. Nikdy by se nemělo používat suché čištění v čistírně, protože použité chemikálie mohou spacák vážně poškodit.
Karimatka:
V současnost jsou stále na vzestupu samonafukovací karimatky (které se ovšem vždy dofukují pusou), které jsou dražší než pěnové karimatky a ne o moc víc pohodlné (záleží na tloušťce). Výhody pěnových karimatek jsou hmotnost (pohybuje se cca od 0,3 do 0,6 kg) a nezničitelnost (bez větší újmy přežijí velkou vlhkost, trní, kamínky,...); nevýhodou je sbalitelnost (zejména při cestování vlakem a autobusem).
Dalším typem jsou alumatky, které jsou tvořeny pěnovou vrstvou pokrytou hliníkovou folií. Nezajišťují však potřebný komfort po náročném dni - jsou velmi tenké (3 mm) a tedy i velmi lehké (okolo 100 g).
Samonafukovací karimatky poskytují největší komfort spaní. Jsou ovšem náchylné k porušení svrchního materiálu. Je tedy nevhodné je nosit připnuté na batohu. Na rozdíl od pěnových je nelze jednoduše nůžkami zkrátit na požadovanou délku a šířku. Pokud máte nafukovací karimatku, pořizujte si batoh o cca 5 litů větší, abyste si vše pohodlně zabalili. Doporučujeme také protiskluzovou úpravu, i na mírnějším sklonu kopce budete totiž klouzat dolů jak s karimatkou, tak se spacákem. Karimatky bývají těžší (okolo 1 kg) a také několikanásobně dražší.
Vyberte si. Z vlastní zkušenosti: na víkendové výpravy bohatě postačí pěnová. Na táboře spím na obou (pěnovou vozím kvůli přespání v lese) - pěnová vespod, samonafukovací navrch. Většinou se vyplatí přehodit přes samonafukovačku deku - když vám cokoli spadne, alespoň částečně zamezíte poškození, neušpiníte ji (deka se přeci jenom dá vyprat, karimatka ne) a nebudete po ní se spacákem klouzat.
Co je to KPZ?
KPZ je zkratka pro krabičku poslední záchrany. Ta by měla být plastová nebo plechová, co nejmenší, ale zároveň obsahující vše potřebné. A co v ní tedy má být?
Bílá/béžová/černá odmotaná nit, 2 jehly, několik klasických špendlíků, 3 různě velké spínací špendlíky (tzv. sichrhajsky), 3 knoflíky různé velikosti neutrálních barev, zápalky + škrtátko, březová kůra, čajová svíčka, špalíček tužky, papír, obvaz a několik náplastí, poštovní známka typu A, 50 - 100,-Kč v drobných, provázek, kousek křídy, další nezbytnosti na uvážení každého.
Text byl sestaven zejména pro rodiče nováčků na základě našich několikaletých zkušeností a za použití webových stránek obchodů s outdoorovým vybavením a webů skautských oddílů v Jindřichově Hradci a Turnově. Průběžně bude doplňován o další užiteční informace.
Pastelka - 22.2.2019
